Osoby samostatně výdělečně činné podnikají ve zjednodušeném režimu na základě příslušných oprávnění a vztahují se k nim specifické podmínky a požadavky, jako jsou placení záloh na sociální a zdravotní pojištění, a pak přiznání k dani z příjmů. Velký rozdíl je pak v požadavcích na OSVČ, které mají tento příjem jako hlavní a vedlejší.
Dle zákona musí daňové přiznání podat každý, kdo v daném zdaňovacím období dosáhl příjmů vyšších než 15 000 Kč, které nebyly osvobozené od daně nebo daněny srážkovou daní. Osoby samostatně výdělečně činné podávají daňové přiznání prostřednictvím běžného formuláře (tiskopisu), v němž musí být vyplněná příloha vztahující se k tomuto typu příjmu, a to ve stanovené lhůtě.
Základní lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů je dle daňového zákona stanovena na 3 měsíce po skončení zdaňovacího období, tzn. při standardním zdaňovacím období odpovídajícím kalendářnímu roku je posledním dnem pro podání daňového přiznání poslední pracovní den v březnu, resp. první pracovní den v dubnu, pokud poslední březnový pracovní den připadá na víkend či svátek. Subjektům, které k podání daňového přiznání využijí služby daňového poradce, se termín podání daňového přiznání posouvá až na konec 6. měsíce po skončení zdaňovacího období.
Při výpočtu daně je nutné stanovit základ (rozdíl příjmů a nákladů), od něhož lze odečíst nezdanitelné částky. Ty zahrnují následující:
Nezdanitelné částky se odečtou od základu daně a snižují tak jeho výši i výši vypočtené daně.
Vedle nezdanitelných částek, které se odečítají od základu daně, lze konečnou výši daně dále snížit slevami nebo bonusy. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma nástroji spočívá v jejich uplatňování – slevu na dani lze uplatnit pouze do výše zaplacené zálohy na daň nebo srážkové daně, daňový bonus představuje pevnou částku, která buď sníží celkovou hodnotu daně, nebo bude částečně vrácena v rámci přeplatku.
Bereme na sebe účetnictví, vykazování, výpočet daní a mezd,
právní záležitosti, práce s bankami, abyste byli svobodnější!
